Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na
zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu,
byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Je namířena proti útočníkovi (viz. též pozn. 6).
Nutná obrana vylučuje protiprávnost činu i jeho nebezpečnost pro společnost.
Jednání v nutné obraně není trestné, ani nemůže být postiženo jinou sankcí.
Nutná obrana proti nutné obraně není přípustná. Nejde jen o sebeobranu,
lze bránit i jinou osobu.
Tak zejména není podmínkou, že útok nebylo možno odvrátit jinak.
Útok nemusí mít znaky tr. činu, v případech útoku osoby nepříčetné nebo
jednající ve skutkovém omylu anebo dítěte platí, že i v těchto případech
jde o nutnou obranu.
Toto stádium útoku se podobá pokusu trestného činu (viz. § 8).
Není třeba s obranou vyčkávat až útočník udeří první.
nepominulo nebezpečí dalších škod. Proto lze použít nutné obrany i vůči
zloději, který po zmocnění se věci odchází z místa činu. Taková krádež je
sice dokonalá, ale útok ještě trvá. Není-li jisté zda útok skončil, platí
v trestním řízení zásada "v pochybnosti ve prospěch" (in dubio pro reo).
Jde o pochybnost v otázce skutkové.
zejména život, zdraví, svoboda a důstojnost člověka, jeho čest a majetek.
Při úvahách o těchto otázkách platí zejména čl. 23 Listiny základních
práv a svobod.
Je-li útočníků více, může být namířena proti kterémukoli z nich.
Zásah do zájmů jiných osob než útočníků při nutné obraně je možný za
podmínek § 14 (krajní nouze).
(jako je tomu u krajní nouze podle § 14). Nežádá se, aby občan dal
přednost útěku nebo přivolání orgánů zajišťujících bezpečnost.
- aby vůbec byla úspěšná - pochopitelně silnější než intenzita útoku.
Intenzitou není myšlena jen fyzická síla, nýbrž celý způsob obrany,
všechny složky obrany, jež jí činí efektivní. Je dovolena jakákoli obrana
(srov. však další poznámky). která útok spolehlivě odvrátí. Obránce
nemusí dávat přednost slabšímu, ale nejistému způsobu obrany nebo se
omezit jen na pasivní odražení útoku. Náš zákon však toleruje ještě
intenzivnější obranu, než je nezbytně nutná. Meze obrany jsou dány tím,
že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nepřiměřenost
je třeba rozlišovat od proporcionality (srov. pozn. 9 níže).
Intenzita obrany není závislá na povaze použitého prostředku, ale na tom,
jak ho bránící použije. Např. varovný výstřel může být šetrnější a přitom
účinnější než obrana holí či nožem. Na vybočení z nutné obrany nelze
usuzovat jen z toho, že se napadený brání zbraní proti neozbrojenému
útočníkovi nebo jednáním jiným.
nejde u nutné obrany o srovnání hrozící a způsobené škody (proporcionalita).
Takové srovnání je charakteristické pro krajní nouzi.
Tak je podle okolností dovoleno i usmrtit útočníka při ochraně majetku,
žena může usmrtit muže, který se jí snaží znásilnit. Nepochybně může být
způsobena i větší škoda útočníkovi, než z jeho útoku hrozila. Útočník má
nést veškeré riziko, jež svým útokem způsobil.
ač tomu tak není, a ublíží jinému na zdraví, neodpovídá za úmyslné
ublížení na zdraví. Je beztrestný nebo nejvýše odpovědný za ublížení
na zdraví (§ 223, 224) z nedbalosti.
které jsou postiženy vadami, jež je zbavují povahy takových úkonů
(vůbec nepatří do jejich pravomoci nebo zakládají skutkovou podstatu
tr. činů).
Při zajišťování výkonu rozhodnutí jiného orgánu používají policisté
ochranu veřejného činitele, i kdyby toto rozhodnutí bylo věcně nesprávné.
může dojít v intenzitě nutné obrany (obrana je silnější než zcela zjevně
nepřiměřená) nebo v čase (obrana neprobíhá v době, kdy útok hrozil nebo
trval). Překročení mezí nutné obrany zpravidla zakládá trestný čin proti
životu a zdraví. Podmínkou trestnosti jednání, které je překročením mezí
nutné obrany, je také zavinění vztahující se na tuto skutečnost. Překročení
mezí může být úmyslné nebo z nedbalosti anebo nezaviněné. Přitom je třeba
přihlížet i k rozrušení obránce vyvolanému útokem a k tomu, že bránící se
jedná v časové tísni. Takovému pachateli svědčí polehčující okolnost
uvedená v § 33 písm. f).
tzn., tak jak se situace jevila tomu, kdo použil nutnou obranu, nikoliv tak,
jak se situace jeví při hodnocení dalšími osobami, které věc posuzují později.
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu
chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi,
jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak
anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější
než ten, který hrozil.
§ 13 a 14 byly citovány z:
Novotný, F. Růžička, M., a kol. Trestní kodexy - Trestní zákon,
trestní řád a související předpisy. 2. přepracované vydání,
Praha: Eurounion, 2002. ISBN 80-7317-009-4 s. 43-45
