Podle dostupných zdrojů dnes víme, že asi od 1500 př.n.l. do výroby mincí v 7.století, bylo v Japonsku používáno tradiční směny.
Za zboží tak obyvatelé Japonska nabízeli rýži, sůl a hlavně hedvábí.
Japonci převzali z Číny výrobu kulatých mincí a v 7. století razili první mince.
Na těchto bronzových, které byly v roce 1998 nalezeny ve vesničce Asuka je ještě vidět mřížka, z které byly po dokončení výroby odlamovány.
Tyto mince jsou nejstarším důkazem používání peněz v Japonsku.
Šógunové byli vojenští vládci (regenti císaře) Japonska a představovali v Japonsku výkonnou moc od roku 1192 do roku 1867 s výjimkou období Sengoku.
V průběhu doby se ale faktická moc šógunů měnila a někteří byli jen loutkami. Mezi nejslavnější šóguny patřil např. Iejasu Tokugawa.
Někteří šógunové razili své vlastní mince, jako je tato z roku 1626. Nápis na ní říká, že jde o ,,ušlechtilé peníze trvalé hodnoty“.
V letech 1661-1673 byly vydávány Fukuiským klanem oboustranné bankovky. Hodnota této byla 10 momme (10 stříbrných mincí) a byla vydána roku 1666.
Prefektura Fukui je dnes jednou ze 47 prefektur Japonska. Nachází se v regionu Čúbu na ostrově Honšú. Hlavním městem je Fukui.
Prefektura má rozlohu 4 188,99 km2 a v roce 2005 měla 821 589 obyvatel.
Obchodem s hedvábím se do země dostala spousta stříbra. Nejen z něj byly raženy tyto mince. Jejich kvalita ovšem upadala a obsah stříbra
se v některých nalezených stanovil dokonce na 20%. Tyto byly vyraženy v letech 1710 a 1711. Bylo nutné zavést nový měnový standard a tím bylo zlato.
V letech 1710-1714, v éře Hoei, byly v Japonsku používány jako platidlo tyto zlaté kobany. Koban byl jednotkou japonského zlatého měnového systému.
Tyto mince byly nazývány "ryo". Větší zlaté mince se nazývaly oban.
Poměr ke stříbrným a měděným mincím byl následující: 1 "Ryo" zlatá mince = 50 "momme" stříbrných mincí = 4000 "mon" měděných mincí.
Tento oban z roku 1860 představuje japonskou zlatou minci vydanou za šógunátu Tokugawa (1603-1868).
Některé klany vydávaly mince vlastní - např. olověnou vpravo z Kanragori.
Jen byl uveden do oběhu během reforem Meidži v roce 1872 podle vzoru evropských měn a nahradil tak složitý monetární systém období Edo.
V roce 1871 byl přijat Zákon o nové měně, který mimo jiné definoval jen jako 0,8667 trojské unce (26,956 g) stříbra, což je asi 6,50 dnešních USD.
Zákon také zavedl v Japonsku zlatý standard.
Reforma kopírovala tehdejší evropské měnové zvyklosti. Přijala desetinné dělení jenů na seny a dále senů na riny.
Zlaté mince se staly měnovým standardem a stříbrné a měděné byly vedlejšími standardy. Mince musely být nadále kulaté (což je zároveň význam slova
"jen" i čínského znaku pro něj v japonštině). Od roku 1878 byla opět uvolněna ražba stříbrných mincí a standard se změnil na bimetalický, i když
formálně šlo stále o zlatý standard.
V roce 1872 byly natištěny bankovky japonské měny v Německu s devíti nominálními hodnotami. Tyto bankovky byly vydávány do oběhu všemi 153 národními bankami
(soukromé banky s měnovou licencí státu). V roce 1877 došlo k Seinanské válce, která vedla k vysoké emisi a následné inflaci.
V roce 1882 byla založena japonská centrální banka a v roce 1896 se přesunula do budovy razírny zlatých mincí v Tokiu. V roce 1897 byl ustanoven
nový systém zlatého standardu, kdy se jeden japonský jen rovnal 0,75 gramům zlata a desetijenová bankovka byla směnitelná za zlato.
Rok před koncem 19. století byl zakázán oběh starých bankovek a jedinými platnými bankovkami se staly bankovky centrální banky.
V roce 1931 ukončilo Japonsko export zlata a suspendovalo konvertibilitu bankovek za zlato. Nový zákon z roku 1942 už konvertibilitu zrušil,
čímž se japonská měna posunula i oficiálně od zlatého standardu k řízené měně. Během druhé světové války Japonsko vydávalo na obsazených
územích vojenské bankovky.
V roce 1946 byla stanovena povinnost uložit na nějakou dobu úspory do bank s omezenou možností výběru v nových bankovkách.
Těch však nebylo dost a tak Bank of Japan přistoupila ke kolkování starých bankovek. Po zavedení poválečné měny se prakticky po celou dobu
až dodnes určoval kurz vůči dolaru a evropským měnám na trhu.
Japonské bankovky byly také po skončení války používány Američany. V jejich podobě byly tištěny letáky, které poté shazovala letadla na místa,
kde japonští vojáci stále bojovali a oznamovaly konec války.
Od roku 1871 až dodnes zůstává japonskou hlavní měnovou jednotkou jen. A jako Američané mají svůj "americký sen", Japonci mají svůj "japonský sen".
Ovšem u Japonců se jedná o drobnou jednotku, na níž se dělí jen. 1 jen = 100 senů.
Jen ztratil většinu své hodnoty během a po 2. světové válce. Po období nestability byl jen od 25. dubna 1949 pevně svázán s americkým dolarem
v poměru 1 USD = 360 jenů. To trvalo až do roku 1971, kdy se zhroutil Bretton Woodský systém. Od té doby je hodnota jenu určována trhem.
Dnes jsou v oběhu mince hodnot 1, 5, 10, 50, 100 a 500 jenů. Mince hodnot 5 a 50 jenů mají uprostřed kulatý otvor. Mince s hodnotou 500 jenů
je zřejmě mincí s nejvyšší hodnotou na světě (v běžném oběhu) - v lednu 2006 bylo 500 jenů asi 100 Kč.
Bankovky mají hodnoty 1 000, 2 000, 5 000 a 10 000 jenů.
