Osu [čteme: os] je nejpoužívanějším výrazem jak na turnajích tak i v dojo [čteme: dodžo].
Když vcházíte nebo opouštíte dojo, zdravíte úklonou a slovem Osu.
Taktéž zdravíte svého partnera v kumite [čteme: kumite]. Tímto způsobem také dáváte najevo, že chápete učitelovo
vysvětlení daného problému. Před započetím cvičení každé techniky kihon [čteme: kihon] demonstrujete
připravenost cvičit hlasitým „Osu”. Pokud během volného kumite váš partner
(nikoliv soupeř) vás zasáhne dobrou technikou, tak zvoláním „Osu” oceníte jeho výkon.
Pozdravem Osu a úklonou na turnajích bojovníci vzdávají hold a respekt rozhodčímu,
soupeři a divákům a to před a po samotném zápase. Osu se tedy užívá v mnoha situacích,
ale co vlastně samotné slovo Osu znamená?
Slovo Osu pochází ze slov oshi shinobu [čteme: oši šinobu], volně přeloženo
"vyrtrvej jakkoliv jsi pod tlakem". Jinak také trpělivost, odhodlanost a houževnatost.
Síla charakteru se zpevňuje a rozvíjí ve tvrdém tréninku a nazývá se osu no seishin [čteme: os no seišin].
Při každém vyslovení Osu máme na paměti tyto tři zásady. Vyjadřuje ochotu snášet
nebo trpět nepřízeň a vydržet jakýkoliv tlak na svou osobu.
Jednoduché slovo Osu také velmi přesně vystihuje meze kde se tzv. láme charakter.
Ten kdo je schopen demonstrovat ducha Osu v každém slově, myšlence a činu může být
považován za moudrého a odvážného. Celý trénink v dojo by se měl nést v duchu Osu.
Celý váš život se může nést v duchu Osu a může pak dojít naplnění.
Základním prvkem etikety je pozdrav – rei [čteme: rei], který je v Japonsku symbolizován úklonou.
Úklona je, v případě porozumění nebo souhlasu, většinou doprovázena slovem osu.
Vždy se nejprve klaní technicky nižší stupeň a až po něm technicky vyšší stupeň.
Vždy při příchodu do tělocvičny nebo při odchodu z tělocvičny se provádí úklon doprovázen slovem osu.
Tímto zdravíme všechny, kdo se v tělocvičně nachází a také tím děkujete za možnost v dané tělocvičně trénovat.
| 1. |
|
Na začátku a na konci každého tréninku je nástup (řada).
Do řady se nastupuje zleva, podle získaného technického stupně (pásku) od nejvyššího po nejnižší. |
| 2. |
|
Poté trenér slovem yame! [čteme: jame!] vyzve k ukončeni všeho, k tichosti a kázni.
Karateci zaujmou postoj musubi-dachi [čteme: musubi dači] (paty u sebe a špičky vytočené mírně do stran). |
| 3. |
|
Dále trenér vysloví yoi [čteme: joi] a všichni se postaví do základního postoje (heiko-dachi [čteme: heiko dači]). |
| 4. |
|
Na povel seiza [čteme: seiza] si všichni sednou do sedu na paty
(zakročíme levou nohou vzad a poklekneme na levé koleno, stále máme polštářky chodidla na zemi, pak doklekneme na pravé koleno a zároveň dosedneme na paty,
současně položíme nárty na zem, záda jsou rovná a ruce jsou položeny na stehnech). |
| 5. |
|
Následuje mokuso [čteme: mokuso].
Na tento povel všichni přivřou oči a předkloní hlavu vpřed tak, aby byla mírně přitlačená brada k hrudi, dýchá se volně a soustředí se na meditaci.
Meditací se myslí, že se pokusíme zapomenout na to, co jsme dělali do teď a připravíme se na trénink karate.
Nádech provádíme nosem „ do břicha“ tzv. brániční dýchání, a vydechujeme mírně pootevřenými ústy. |
| 6. |
|
Asi po 20 sekundách oznámí trenér mokuso yame [čteme: mokuso jame]. Všichni ukončí meditaci
a pomalu otevřou oči. |
| 7. |
|
Nyní výzvou shomen ni zarei [čteme: šomen ni zarei] následuje úklon k přední straně tělocvičny - dojo.
Úklona je doprovázena slovem osu. Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně
až po nejnižší. |
| 8. |
|
Následuje výzva k úklonu trenérovi. Pokud má trenér mistrovský technický stupeň (dan [čteme: dan] – černý pásek),
výzva k úklonu je sensei ni zarei [čteme: sensei ni zarei]. V případě, že je trenérem student karate s žákovským
technickým stupněm (kyu [čteme: kju]) – alespoň od fialového pásku až po hnědý,
je výzvou k úklonu sempai ni zarei [čteme: sempai ni zarei]. Úklona je doprovázena slovem osu.
Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší. |
| 9. |
|
Nakonec jsou všichni slovem kiritsu [čteme: kiricu] vyzváni k postavení se.
(vstávání ze seiza provádíme obráceným způsobem od posazení se). |
| 10. |
|
Na začátku tréninku, zpravidla, trenér seznámí žáky s průběhem tréninku. Na konci tréninku muže trenér
vše zhodnotit nebo zakončit výkřiky kiai [čteme: kiai]. |
| 11. |
|
Na konec výkladu se všichni trenérovi ve stoje ukloní. Úklon je doprovázen slovem osu. |
|
|
|
|
Pozdrav ve stoje
ritsurei [čteme: ricurei]
|
|
|
Pozdrav v sedě na patách
zarei [čteme: zarei]
|
Pokaždé, když jdeme cvičit s nějakým partnerem, jej pozdravíme úklonem ve stoje při začátku
a při konci cvičení s ním. Úklon je doprovázen slovem osu. Stejně tak, když trenér něco vysvětluje,
pro důkaz pochopení jeho výkladu, je úklon ve stoje doprovázen slovem osu.
Také v případě, kdy žák potřebuje trenérovi něco sdělit, přistoupí k němu, ukloní se,
poté se mu ukloní trenér a žák může hovořit.
Zakročíme levou nohou vzad a poklekneme na levé koleno, stále máme polštářky chodidla na zemi, pak doklekneme na pravé koleno
a zároveň dosedneme na paty, současně položíme nárty na zem, záda jsou rovná a ruce jsou položeny na stehnech.
